Nikdo to neplánuje dopředu: zaparkujete auto, řeknete si, že ho na pár týdnů odstavíte, a najednou na něj skoro zapomenete. Možná jste v zahraničí na pracovní stáži, možná auto zůstalo stát po zimě na chatě, nebo jste právě přešli na kolo, protože počasí přeje. Ať už se vám to líbí, nebo ne, když auto dlouho stojí, začne se pomalu měnit v technický hlavolam. Může vás překvapit, jak rychle se z milovaného vozu může stát auto s "pupínky" na brzdách, tvrdými pneumatikami a úplně mrtvou baterií. Takže jak dlouho vlastně může stát bez pohybu, než začnou opravdové potíže?
Co se děje s autem, když dlouho stojí
Auto je jako tělo – potřebuje pohyb, jinak se začne rozpadat. První, co většinou odejde, je baterie. Už tři až čtyři týdny bez pohybu stačí, aby byla vybita natolik, že nastartovat půjde jen stěží. Čím chladnější počasí, tím je to horší – v zimě ztrácí baterie kapacitu skoro dvakrát rychleji. Ale baterka je jen začátek. Pneumatiky taky nesnáší dlouhé odstavení. Po měsíci nebo dvou začnou "ovalovatět" – místem, kde stojí na zemi, se zploští, což poznáte hned, jak se s autem rozjedete. I brzdy zarůstají "mechem" – po delším stání, hlavně v jarní mlze nebo zimní slaně, se kotouče zanesou rzí tak, že i když rozjedete auto, brzdění drhne a píská.
Další krysy v ráji, které čekají na dlouho odstavený vůz, jsou vlhkost a plísně. Uvnitř kabiny začne být dusno, když se několik týdnů nevětrá. Ten, kdo nechá v autě třeba vlhké potahy nebo igelitky, brzy ucítí, jak voní "tovární plíseň". Olej se taky během měsíců usadí ke dnu motoru a na stěnách válců se může objevit kondenzace. Když se rozhodnete auto po půlroce zase nastartovat, první vteřiny nedostanou písty skoro žádné mazání. Tohle všechno jsou drobnosti, ale dají se nasčítat. Podle zkušeností českých servisů nebo například z údajů ADAC, německého autoklubu, skoro 36 % poruch při prvním nastartování po delší odstávce souvisí právě s výše popsanými problémy (baterie, brzdy, pneumatiky nebo elektrika).
Překvapivě rychle se může začít dít něco i s palivem: moderní benzín (E5, E10) není žádný "věčný ropný olej", přibližně za tři měsíce stojící v nádrži začne oxidovat a mění se jeho oktanové číslo. Diesel se zase ve vlhku snáz zakalí a tvoří "biosliz", což je živná půda pro bakterie, které ucpou palivový filtr během chvilky. Problémy se zvyšují s věkem auta a jeho vybavením. Moderní auta, která spíše "usínají" než aby byla zcela vypnuta, spotřebují až 0,04 A trvale – což znamená, že i u nové baterie s kapacitou 60 Ah, auto nebude startovat už po 4–5 týdnech.
| Součást auta | První potíže po odstavení | Možné následky |
|---|---|---|
| Baterie | 3–5 týdnů | Výrazný pokles napětí, nemožné startování |
| Pneumatiky | 4–8 týdnů | Ovlání pneumatik, praskliny bočnic |
| Brzdy | 2–6 týdnů | Koroze, zadřené třmeny, zhoršená účinnost |
| Palivo | 3 měsíce (benzin) | Změna oktanového čísla, biosliz v dieselu |
| Interiér/klimatizace | 6–10 týdnů | Pachy, plísně, ztráta účinku |
Co nejvíc škodí autu při dlouhém stání
Teď trochu konkrétněji: na auta odstavená venku útočí počasí ze všech stran. V létě je to pražení sluncem. Sluneční paprsky rozkládají plasty, pneumatika tvrdne a praská, barva bledne překvapivě rychle. Pokud parkujete pod stromy, smůla – doslova. Pryskyřice je noční můrou každého lakování a kdo zkusil odstraňovat zaschlou smůlu z kapoty, ví, že to není žádný šlágr. Ptáci taky přispějí – jejich trus je agresivní, plný kyselin, které naleptají lak během pár dní. Zima? Ještě horší. Sněhové závěje a posypová sůl udělají z auta během pár týdnů sůlničku. Sůl zůstane i na podvozku, takže rez se rozjede, a to pořádně.
Podvozek trpí i "neviditelně". Gumy a těsnění nejsou stavěné na věčnost. Když stojí bez pohybu, tuhnou, ztrácí pružnost, vznikají mikropraskliny. Znatelnější je to u starších aut, kde se rychleji objeví "vůně" starého benzínu a rez na všech spojích. Po půlroce stání se navíc může stát, že vám bude v motoru viset i kondenzovaná voda, která pomalu naleptává kovové části.
V garáži je to trochu lepší, ale zdaleka ne bezproblémové. Kdo má chladnou, ale vlhkou garáž, pozná to hned na podlaze – nejen plíseň, ale i kapající benzín, rozpuštěná guma a plastové části, které lepidly rezignují a začnou se loupat nebo odlepovat. Není výjimkou najít plíseň i v klimatizaci – a to nejen v pylových filtrech, ale i ve výparníku nebo dokonce na plastech palubky. Pokud chcete, aby auto i po roce stálo "voňavě", je potřeba zapřemýšlet už při posledním jízdě, co v něm necháte.
Největším strašákem pro dlouho odstavované auto zůstává auto bez pohybu – a s ním všechny jeho následky. Můžete si toho všimnout nejen při pokusu o start, ale i při první jízdě – syčení, pískání, nesouměrné brzdění nebo vibrace při jízdě nejsou po delším stání ničím výjimečným. Auto potřebuje minimálně jeden pohyb za měsíc. Pokud to nejde, je nutná alespoň krátká vyjížďka "kolem bloku", kdy se promastí a protáhne opravdu vše.
Jak dlouho je ještě bezpečné nechat auto stát
Kdy se začíná lámat chleba? Pokud auto stojí pouze týden nebo dva, není to žádný problém. To zvládne každý moderní vůz prakticky bez následků. Když je odstávka měsíc, už se připravte na tupé brzdové kotouče, slabší startér a tvrdší pneu. Tři měsíce? Tady už přichází čas pro návštěvu servisu a delší seznam věcí, které je třeba zkontrolovat.
Experti z autosevisů v Brně, kteří pravidelně oživují "zamrzlé" vozy po zimních odstávkách, tvrdí jasně – kdo nechá auto stát déle než tři měsíce bez jakékoliv údržby, počítá s rizikem. Auta, která stojí rok a déle, mohou mít problémy s palivovou soustavou, mrtvou baterií, zatuhlými brzdami i elektrickou výzbrojí. Elektromobily jsou na tom o kousek lépe, protože jejich akumulátory sice stárnou, ale pomaleji a systémy je často dobíjejí automaticky (občas se samy probudí, aby nabily baterii). Naopak auta se starými karburátory nebo "youngtimery" jsou na dlouhé stání háklivější – benzín v plovákové komoře se rozkládá, spadlé těsnění hned vyschne, benzinové hadičky ztvrdnou a zpuchří. Proto pro "staré dobré" wojty je prodloužené stání často trest smrti, pokud o ně není opravdu pečováno.
Tabulka uvedená výše jasně ukazuje – při tříměsíčním stání začínají skryté problémy, které až časem propuknou v drahé opravy. Až 74 % poruch evidovaných českými asistenčními službami souvisí s tím, že auto stálo déle než dva měsíce bez pohybu. Nejhůř jsou na tom vozy s naftovými motory – biosložky v palivu dělají své, hlavně když je nádrž poloprázdná.
Jsou ale i tací, kdo mají s odstavením auta bohaté zkušenosti, třeba sezónní řidiči cabrioletů nebo motorek. Ti dobře vědí, že základem je připravit auto k odstávce pečlivě – což neznamená jen vyměnit olej, ale také pořádně umýt, natlakovat gumy o pár desítek procent víc, zamazat těsnění silikonem, povolit ruční brzdu a natankovat až po okraj, aby se v nádrži netvořila vlhkost. Bez téhle péče je auto po delší době jen smutná hromádka železa a plastu.
Tipy a triky, jak přežít dlouhé odstavení auta bez následků
Teď k tomu zásadnímu – jak nechat auto stát a přitom neplakat nad jeho osudem? Základem je připravit vůz na "zimní spánek". Vyplatí se alespoň pár věcí udělat předem, abyste se pak neproklínali u servisu.
- Baterii odpojte nebo použijte udržovací nabíječku („chytré“ udržovací nabíječky stojí od 400 Kč, což je podstatně méně než nová baterie).
- Nafoukněte pneumatiky na vyšší tlak, klidně o 0,5 baru víc. Snížíte riziko "plošek" na gumách.
- Zaparkujte ideálně v suchu a stínu, ne pod stromy ani u louže. Tím minimalizujete plísně, korozi i pryskýřici na laku.
- Naplňte nádrž až po okraj. Pokud stojí diesel, použijte aditivum na ochranu před "bioslizem".
- Před odstavením umyjte nejen karoserii, ale i podvozek. Sůl a špína jsou hlavní viníci koroze.
- Pokud auto stojí déle než měsíc, aspoň každé 3–4 týdny popojeďte několik kilometrů. Pokud to nejde, zkuste aspoň nastartovat a "proladit" všechny rychlosti, zapnout větrání, brzdit i během jízdy.
- Vyndejte vše, co láká plísně – deky, potahy, vlhké hadry nebo dokonce zbytky jídla!
- Ruční brzdu nechte odjištěnou, zabrzděte raději jen zařazením rychlosti nebo klínem pod kolo.
- Překryjte auto ochrannou plachtou – ale ať "dýchá", aby se pod ní netvořila plíseň.
- Nezapomínejte ani na klimatizaci – před odstavením ji alespoň na 10 minut pusťte, aby vyschly výparníky a nevznikala plíseň.
Kdo chce opravdu spolehlivost, může auto i "zakonzervovat" – například použít speciální spreje na ošetření elektrických kontaktů, natřít těsnění silikonovým olejem nebo vložit silikonové pytlíky pro pohlcování vlhkosti do interiéru. U sportovních nebo veteránských aut se běžně používají podložky pod kola, které snižují riziko "ovalu" gum. Skvělou radou je i zvednutí auta na hevery, pokud má opravdu stát déle než půl roku.
Auto bez pohybu je hlavně o prevenci. Každý měsíc znamená nové riziko, ale často stačí málo: jednou za čas popojet, protáhnout, povětrat. Svědomitý řidič nemusí mít z dlouhé odstávky hrůzu, pokud si rozmyslí jednoduše, co všechno s autem dělat ještě před tím, než mu dá "pauzu". Vaše auto to pozná, až s ním znovu vyrazíte, a vy se vyhnete drahým a zbytečným opravám.
Napsat komentář